neděle 11. listopadu 2012

Biskup Williamson - Komentář Eleison CCLXXVIII (2012)

Biskup Williamson - Komentář Eleison CCLXXVIII (2012)
(278)
10. listopadu 2012
„INICIATIVA MARCELLUS“
Po představení detailů k „Iniciativě Marcellus“ zřízené k usnadnění dárcovské pomoci ve věci „vyloučeného“ biskupa minulý týden, se několik čtenářů rozumně zeptalo, k čemu tato „Iniciativa“ bude. Začne tím, že pokryje jeho osobní výdaje na vystěhování z Wimbledonu, možná i z Londýna, a pak pobyt někde jinde. Mimo tyto výdaje bylo slovo „Iniciativa“ vybráno úmyslně, aby nechalo možnost volby otevřenou. Je však důležité, aby si nikdo nemyslel, že jeho dary někdy brzy půjdou na zřízení náhrady za Bratrstvo sv. Pia X. nebo na náhradní seminář. Existují dobré důvody ani s tím nespěchat.
Pokud jde o alternativu k FSSPX, musíme se poučit z této jeho současné vážné krize. Katolická Církev dál pokračuje na autoritě, od papeže směrem dolů. Náš revoluční svět však dnes u lidí tak rozložil přirozený smysl autority, že jen nemnozí vědí, jak velet a většina lidí poslouchá buď příliš málo, nebo příliš moc. Došel nám takříkajíc onen selský zdravý rozum, který umožňoval, aby katolická autorita fungovala. Stejně jako tedy mohl Bůh sám zřídit autoritu Mojžíše senzačním potrestáním vzbouřenců (srovnej Numeri XVI), i v naší době jistě Bůh sám bude moci obnovit autoritu papežovu. Bude to „ohnivým deštěm“, před kterým nás varovala Naše Paní z Akity v Japonsku v roce 1973? Ať to bude jakkoliv, oázy Víry zůstávají bezprostřední a praktickou možností, a já učiním, co budu moci, abych jim posloužil.
Podobné argumenty platí pro znovuspuštění klasického katolického semináře. Věci se nedají dělat na koleně, říká staré rčení. Je stále těžší vytvářet katolické kněze ze současných mladých mužů, říkám já. Nadpřirozené způsobilosti víry, dobré vůle a zbožnosti jsou dostačující, ale milost Boží staví na charakteru. A přirozených základů jako jsou řádný domov a skutečně lidská výchova se čím dál více nedostává. Samozřejmě stále ještě existují dobré rodiny, kde rodiče pochopili, co po nich jejich náboženství vyžaduje, aby své děti připravili na cestu k nebi, a kde hrdinně konají, jak nejlépe umí. Náš zkažený svět je však nastaven k ničení veškerého zdravého rozumu a přirozené slušnosti rodu, rodiny i státu. Při nejlepší dobré vůli zůstávají děti dnešního společenského prostředí všeobecně více či méně vážně postižené, když přijde na to vnímat či následovat povolání od Boha.
Znamená to, že Bůh se zřekl své Církve, nebo že zamýšlí zanechat nás pro zítřek bez kněží? Samozřejmě, že ne. Znamená to však, že žádná katolická organizace založená zítra pro spásu duší, nemůže připustit ztrátu vnímání povahy koncilní Církve a současného světa, jež ničí duše. Neznamená to, že kněží již nemohou být formováni zítra tak, aby měli dokonalou znalost Sumy teologické sv. Tomáše Akvinského, ačkoli budou mít malou nebo žádnou představu o tom, jak ji aplikovat v reálném životě dnes.
Kongregace a semináře zítřka se všemi prostředky musí držet reality a neztrácet se ve snění o tom, jak „normální“ jsou, nebo potřebují být. Dá se to učinit? S Boží pomocí ano. Bůh je ale Bůh a pro spásu duší zítra možná již nesáhne po klasické kongregaci nebo semináři včerejška. Pokud jde o mě, pokusím se následovat jeho Prozřetelnost při svěcení kněží – nebo při svěcení biskupů. Staň se vůle Boží.
Kyrie eleison.
Překlad: D. Grof