sobota 31. května 2014

Komentář Eleison CCCLIX – Neomylnost Církve V (2014)


Komentář Eleison CCCLIX – Neomylnost Církve V (2014)
(359)
31. května 2014
 

NEOMYLNOST CÍRKVE V
Liberalismus je válkou proti Bohu a je zánikem pravdy. V rámci dnešní Církve zmrzačené liberalismem je sedesvakantismus pochopitelnou reakcí, přesto však autoritě přisuzuje příliš mnoho moci nad pravdou. Současný svět ztratil přirozenou pravdu, natož pak pravdu nadpřirozenou, a zde je jádro problému.
Pro naše účely můžeme rozdělit veškeré papežské učení na tři části. Za prvé, jestliže papež učí jako papež o Víře a mravech s konečnou platností a aby zavázal všechny katolíky, pak je jeho mimořádné Magisterium (zkráceně MM) nutně neomylné. Za druhé, jestliže nezapojí všechny čtyři podmínky, ale učí v linii s tím, co Církev vždy a všude učila a ukládala katolíkům k věření, pak se podílí na tom, co se nazývá „řádné univerzální Magisterium“ (zkráceně ŘUM) a je také neomylné. Za třetí, máme zbytek jeho učení, které, když je mimo linii Tradice, není jen omylné, ale také nesprávné.
Teď by mělo být jasné, že MM se k ŘUM má jako sněhová čepice k hoře. Sněhová čepice netvoří vrcholek hory, pouze jej činí viditelnějším. MM je k ŘUM jako sluha k pánovi. Existuje, aby sloužilo ŘUM tím, že činí jednou provždy jasným to, co patří nebo nepatří do ŘUM. Ale to, co takříkajíc činí zbytek hory viditelným, je, že se dá dopátrat zpět k Našemu Pánu a jeho apoštolům, jinak řečeno, [je to] Tradice. Proto každá definice MM dychtí po tom ukázat, že to, co se definuje, bylo vždy dříve částí Tradice. Bylo to horou před tím, než to bylo pokryto sněhem.
Nyní by také mělo být jasné, že Tradice říká papežům, co učit, a nikoliv naopak. To je základem, na němž arcibiskup Lefebvre založil tradiční hnutí, je to ale stejný základ, který liberálové a sedesvakantisté, se vší náležitou úctou, nedokážou pochopit. Jen se podívejte, jak často v evangeliu sv. Jana sám Náš Pán, jako člověk, prohlašuje, že to, co učí, nepochází od něj samotného, ale od jeho Otce. Například: „Moje učení není ode mne, nýbrž od Toho, který mě poslal.“ (VII, 16) nebo: „...neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, nýbrž Otec, který mě poslal, ten mi přikázal, co mám mluviti a co hlásati“ (XII, 49). Samozřejmě není na zemi nikdo oprávněnější než papež, říkat Církvi a světu, co je v Tradici, nemůže však říkat Církvi nebo světu, že v Tradici je to, co v ní není. Co je v ní, je objektivní, nyní 2000 let staré, je to nad papežem a stanovuje to omezení tomu, co papež může učit, stejně jako Otcův příkaz stanovuje omezení tomu, co Kristus jako člověk může učit.
Jak tedy mohou liberálové a podobně i sedesvakantisté v podstatě tvrdit, že papež je neomylný dokonce i vně MM i ŘUM? Protože obojí přeceňují autoritu ve vztahu k pravdě a tak již nevnímají církevní autoritu jako sluhu, ale jako pána pravdy. A proč tomu tak je? Protože jsou obojí dětmi moderního světa, kde se protestantismus vzepřel Pravdě, a liberalismus od Francouzské revoluce rozrušuje objektivní pravdu. A neexistuje-li již žádná objektivní pravda, pak autorita samozřejmě může říkat cokoliv, co jí projde, což pozorujeme všude kolem nás, a neexistuje nic, co by zastavilo nějakého Pavla VI. nebo nějakého biskupa Fellayho, aby se při tom stávali čím dál svévolnějšími a despotičtějšími.
Matko Boží, vypros mi, abych miloval, rozpoznával a hájil onu Pravdu a řád, nadpřirozený i přirozený, pocházející od Otce, jimž se tvůj vlastní Syn podrobil „až k smrti, dokonce k smrti na Kříži“.
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org     
Překlad: D. Grof