pátek 22. srpna 2014

„Biskup“ Koráb - díl 2. (2014)


„Biskup“ Koráb - díl 2. (2014)
D. Grof
Motto: „Poctivého nepálí.“(staré české přísloví inspirované biblickým příběhem)
Před nedávnem jsem otiskl článek pod názvem „Kdo je „biskup“ Koráb?“, v němž jsem poukázal na skutečnost, že byl Emanuel Koráb veden jako agent komunistické státní tajné bezpečnosti (StB). Kromě toho jsem uvedl některé další doplňující informace z jeho života. Následně na sedesvakantistickém webu http://www.michaelsa.cz/ vyšla reakce pana Korába, přičemž lze poznamenat, že je svou dikcí opět typická pro sedesvakantistické prostředí. Za sebe mohu říci, že můj původní článek se snažil o věcnost a v žádném případě neobsahoval osobní invektivy. Ale budiž, podívejme se popořádku na reakci pana Korába:
1)      Již v jeho první reakci (k biblickým eklogám) zaznělo, že prý všichni neustále omíláme, že Koráb byl na kněze i biskupa vysvěcen starokatolickým biskupem, což však není pravda. Totéž v jiné podobě opakuje i poslední obranná reakce pana Korába. Volných zdrojů včetně zahraničních, které tuto informaci uvádějí, je několik, namátkou například zde, zde nebo zde. Přesto platí, že tuto věc jsem nikde ve svém článku neuváděl jako neomylný fakt. V článku se psalo „z dostupných informací lze dovodit“, že požádal biskupa starokatolické církve o vysvěcení.
Stejně tak můj článek uváděl, že „později jej biskup José Ramon López-Gastón sub conditione přesvětil na kněze i biskupa...“ v roce 1994. Uváděl tak stejně jako u předešlého s odvoláním na informace získané z volných zdrojů. Dokonce článek pro úplnost uvádí i skutečnost, že byl „dle některých zdrojů ještě sub conditione přesvěcen na biskupa v roce 1999 slovenským biskupem Hnilicou ve Vatikáně“.
To znamená, že v této věci článek poctivě uvedl všechny dostupné informace, které lze z volných zdrojů získat, a neprezentoval je jako definitivní.
V každém případě zůstává svěcení pana Korába i nadále přinejmenším dubiózní k čemuž nyní doplňuji další informace. Sám Koráb udává, že byl svěcen v linii biskupa Thuca (jehož případ by sám o sobě vydal na obsáhlý článek). Thuc mimo jiné údajně vysvětil na biskupa Jeana Gerarda Rouxe, který se náhle objevil v roce 1993 a argumentoval tím, že jej Thuc vysvětil v Itálii 18. dubna 1982. Avšak v březnu 1994 vydavatelé německého sedesvakantistického časopisu „Einsicht“ pánové Heller a Hiller popřeli, že by to bylo možné a dosvědčovali, že toho dne byl biskup Thuc s Hellerovou rodinou v Mnichově. „Einsicht“ poté zahájil pátrání v Rouxově minulosti, ale nebyl schopen ověřit pravost jeho svěcení. Hiller nakonec tvrdil, že Roux je přinejlepším klerik vágus pravověrného přesvědčení, což by dle něj stěží postačovalo pro biskupské svěcení. „Einsicht“ poté varuje věřící, že dokud Roux neprokáže svou pravověrnost, měli by se jej varovat.
Roux sám vysvětil několik „biskupů“, mezi nimi Thomase Fouhyho, ženatého kněze z Nového Zélandu a José Lópeze Gastóna, taktéž ženatého. (Pochopitelně jsem si i bez připomínky pana Korába vědom toho, že skutečnost, že se jednalo o ženaté muže, za jistých okolností nevylučuje možnost, aby byli kněžími.) López-Gastón následně vysvětil Emanuela Korába. Na delší popis by vydalo to, na co již poukázal zmíněný časopis „Einsicht“ (vydání z února 1994), že tito kandidáti byli vysvěceni, přičemž však postrádají jakoukoliv kvalifikaci pro výkon biskupské funkce. Heller následně varoval všechny ostatní sedesvakantisty, aby s těmito lidmi nespolupracovali. Tolik uvádějí sami sedesvakantisté z poměrně renomovaného německého časopisu. Čili moje pochybnosti minimálně ohledně biskupského svěcení přetrvávají.
2)      Ve svém článku jsem uváděl, že je toto vše „samo o sobě velmi pestré“ a dále jsem uvedl historku o „konkláve“ v Assisi, nikoliv jako nějakou „utajovanou“ informaci. (Text „Biskupské deklarace z Assisi byl ještě do minulého týdne dostupný na http://primajournal.host.sk/chanstock/v/assisi.html.) Konkláve sestávající z pěti zřejmě „posledních pravověrných biskupů na světě“ volí jednoho ze svého středu „papežem“. Ale to není vše, jeden z „biskupů“ – shodou okolností Koráb – po několika letech vyzývá „papeže“, aby začal konat a protože ten nekoná, je to chápáno tak, jako že v „tichosti rezignoval“. (Dopis v angličtině a další informace lze nalézt zde.) V článku jsem proto uvedl, že se jedná o obskurního biskupa s podivnou myšlenkovou výbavou, na čemž nadále trvám.
3)      Dále jsem v článku letmo zmiňoval text pana Korába vydaný pod názvem Biblické eklogy. To ve své současné reakci pan Koráb nezmiňuje. Lidem, kteří na jistém tradicionalistickém fóru před nedávnem toto dílo rozebírali a konstatovali jeho heterodoxii, se ze strany pana Korába vyčítalo, že neznají katolickou nauku. Mezitím však zmíněné Biblické eklogy, na něž jsem dával odkaz ve svém minulém článku, z tohoto blogu zmizely (při prokliku se čtenář nyní dostane na sekci, kde je Starý zákon).
4)      Co se mému původnímu článku pochopitelně vyčítá, je to, že pan Koráb nebyl agentem státní tajné bezpečnosti a dokazuje se to soudním rozsudkem z roku 2004.
K tomu opět uvádím, že ze všech dostupných veřejných zdrojů, které jsem měl při psaní svého článku k dispozici, vyplývalo, že Koráb agentem dle výpisu ze svazku byl (viz zveřejněný výpis v prvním článku).
Zcela férově jsem ve svém článku předem uvedl i fakt, že pokud by se jednalo jen o statut „důvěrníka“ nejedná se na základě nálezu Ústavního soudu o kategorii vědomé spolupráce ve smyslu zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon) a uvedl jsem, jaké aktivity důvěrník vykonával.
Dále jsem uvedl, že „agent“ byl tajným spolupracovníkem StB spadajícím do kategorie vědomé spolupráce. Dle všech výpisů, které jsou k dispozici, byl pan Koráb v této kategorii veden a na tyto dostupné informace, jsem odkazoval. V každém případě jsem jednal v dobré víře, protože věřící mají jistě právo vědět, že se případně svěřují do duchovní péče bývalého agenta StB, chodí k němu ke svaté zpovědi apod.
Jak se mi již před časem z kruhů kolem zmíněného webu doneslo, po zveřejnění pravdy budu „zostuzen“, protože pan Koráb se v dané věci již dlouze v minulosti soudil, a i když to, cituji: „stálo fůru peněz“, nakonec byl očištěn. Sám pan Koráb ve své reakci potvrzuje, že jej to stálo 90 tisíc korun.
Zde bych především řekl, že jednal-li jsem v dobré víře a s úmyslem varovat věřící, nevím, proč bych měl být po zveřejnění materiálu vyvracejícího působení Korába u StB jakkoliv zostuzen. Cílem každého katolíka přece je Pravda, proč bych se tedy měl cítit zostuzen, pokud pravda vyjde najevo? Mělo by snad být pro katolíka hanbou přiznat svou případnou chybu?
Z toho, co pan Koráb zveřejnil, vyplývá, že „evidence žalobce [tj. pana Korába] jako osoby uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 451/1191 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České a Slovenské republiky, byla neoprávněná.“ To znamená, že ačkoliv v seznamech spolupracovníků figuroval a jeho lustrační osvědčení, o něž dle svých slov požádal, bylo pozitivní, obrátil se následně na soud a ten ve svém rozsudku konstatoval, že byla jeho evidence neoprávněná. Samotný spis StB byl zlikvidován v prosinci 1989.
Znamená to, že pokud byl ve výpisech ze svazků StB pan Koráb veden jako agent, bylo to dle rozsudku soudu neoprávněné. I to se může stát. Dokonce i v kategorii agent je soudní očištění možné, máme konec konců i medializovaný příklad z poslední doby, kdy se tomu tak stalo u vicepremiéra a ministra financí Babiše.
Je-li pan Koráb objektivně před Bohem čistý, pak se mu nemám problém pokorně omluvit a uznat svou chybu pramenící z neznalosti existence soudního rozsudku.
V každém případě jsem „všeznale“ netvrdil, že údaje o panu Korábovi byly „uklizeny“, ale psal jsem, že se „domnívám“, že existoval zájem na tom, aby informace ze spisu „nemohly být prozkoumány“.
Pokud se týká závěrečných poznámek v článku pana Korába, mohu jen konstatovat, že ve zmíněném krajském městě jsem nebydlel a jako nezletilec jsem za socialismu věděl o StB především jako vnuk mukla z 50. let. Taktéž nejsem „všudypřítomný“, jak píšete, pane Korábe, neboť to je jen Bůh. I když bych, přiznávám, opravdu rád znal obsah onoho vašeho blokovaného a dle vašich slov asi „prázdného“ svazku, který byl hned v prosinci 1989 zničen. Řečeno stylem, který jste užil a který by překvapivě pasoval k některým českým sedesvakantistům „můžou bejt klidnej“.
5)      V závěru své obhajoby pan Koráb zmiňuje jako můj „pravý důvod“ zveřejnění informací o něm to, že se vyjádřil k „jistému“ textu biskupa Williamsona. K tomu mohu pouze uvést, že to zcela jistě jeden z důvodů byl, ale určitě ne ten hlavní, protože tím byla spíše zvýšená aktivita pana Korába, jak jsem již psal. Na více či méně nesmyslné útoky na biskupa Williamsona jsme už zvyklí.
Ze strany pana Korába pak ještě v jeho reakci následuje obvyklá sedesvakantistická tiráda, kterou nemá smysl komentovat, protože, jak jsem psal již v původním článku, přesvědčit sedesvakantistu o mylnosti jeho postoje je jevem zřídkavým.
Závěr
Shrňme si tedy stručně fakta. V mém prvním článku bylo s odkazem na otevřené zdroje uvedeno, že byl pan Koráb zřejmě vysvěcen na kněze starokatolickým biskupem a že jeho biskupské svěcení je dle dostupných pramenů pochybné. Pan Koráb vyvrací, že by byl tímto biskupem vysvěcen. K tomu jsem nyní doplnil informace sedesvakantistického časopisu „Einsicht“, který přímo zpochybňuje světící linii, v níž byl vysvěcen i pan Koráb. Pokud nic jiného, přetrvávají u mě nadále pochybnosti nad jeho svěcením.
Dále jsem ve svém prvním článku uvedl fakta ohledně „konkláve“ v Assisi, kterého se pan Koráb účastnil. Informace jsem uváděl přímo z veřejně dostupného prohlášení účastníků a z dopisu pana Korába takto zvolenému „papeži“. Nikdy jsem netvrdil, že tyto informace pan Koráb utajuje, jen jsem tato fakta publikoval pro dokreslení myšlenkového rámce, v němž se pohybuje.
Následně jsem letmo zmínil Biblické eklogy, které sepsal pan Koráb, a konstatoval jsem, že jsou věroučně přinejmenším podivné. Pan Koráb vede nebo vedl diskuzi s přispěvateli jistého tradičně katolického fóra, kteří toto jeho dílo kritizovali. Faktem je, že eklogy z výše zmíněného sedesvakantistického webu zmizely.
Stěžejním bodem reakce pana Korába je lidsky pochopitelná snaha vyvrátit podezření své spolupráce s StB, kdy předložil rozsudek soudu, který konstatuje, že jeho evidence ve svazku StB byla neoprávněná. K tomu jsem já v této své odpovědi uvedl, že jsem vycházel z otevřených zdrojů, kde je ve všech pan Koráb veden v kategorii agenta StB. Sám pan Koráb uvádí, že když zažádal o lustrační osvědčení, bylo mu vydáno s nálezem pozitivní. Teprve poté se obrátil na soud a po zřejmě delším nákladném procesu vydal soud rozhodnutí o neoprávněnosti jeho evidování ve svazích StB. Samotný spis, který by k dané věci mohl poskytnout nezvratná fakta, byl zničen již počátkem prosince 1989. Na pana Korába je proto potřeba nahlížet jako na nevinného a já jsem napsal a znovu potvrzuji, že je-li objektivně před Bohem nevinný, omlouvám se mu.
K závěru článku a „lekci“ ze sedesvakantismu jsem se letmo vyjádřil, a nemám potřebu je s ohledem na to, že jsou ve vztahu k mému původnímu článku irelevantní, nijak dál komentovat.
Vlastní závěry z výše napsaného nechť si vyvodí každý sám. Co se týče působení pana Korába, nezbývá než jeho ovečkám popřát: každému, co jeho jest...