úterý 10. února 2015

Hříchy jazyka (2014)

 
Hříchy jazyka (2014)
Několik příhodných slov jako rada pro ty, kteří se angažují v boji za Víru a společenskou vládu Našeho Pána, pro případ, kdy je debata vášnivá.
Pokud jde o hříchy jazyka, je několik bodů, které je potřeba mít na paměti. Je smrtelný hřích vyjevit bez dostatečného důvodu smrtelný hřích někoho jiného nebo si jej vymyslet. Jde o lehký hřích, učiní-li se tak u lehkých hříchů. Domnívám se, že v některých případech je i vymýšlení si lehkých hříchů druhých smrtelně hříšné. Obecné smrtelné hříchy jsou rouhání, neplnění náboženských povinností, nemravnost, dobrovolná opilost (závisející na stupni), vystavování života vážnému riziku skrze nebezpečné řízení auta a vážná zahálka na pracovišti. Jiné věci se mohou stát smrtelně hříšnými, což závisí na detailech; příkladem toho je třeba úmyslně nejít spát v dostatečně časnou hodinu bez dobrého důvodu, když člověk ví, že tím způsobí vážné zanedbání svých ranních povinností. Ti, kteří jsou požehnáni dobry tohoto světa, mohou smrtelně hřešit, jestliže si ponechávají příliš mnoho z toho, co mají, pro sebe. My všichni vidíme a slyšíme příklady těchto a jiných hříchů v našich životech. Bůh je samozřejmě urážen těmito hříchy, je však urážen znovu, když o nich drbeme.
Běžná konverzace u kávy, jídla nebo pití pravděpodobně nikdy není dobrou příležitostí mluvit o hříších druhých. Jestliže si člověk myslí, že by něco mělo být vyjeveno, měl by člověk tuto chybu druhého odhalit důvěrně a daleko od vášnivé atmosféry stolu nebo kavárny.
Stejně jako bychom se měli vyvarovat přímého poškození pověsti vyjevením vážné chyby, měli bychom se také vyvarovat toho druhu hovoru, který ji likviduje pozvolně. Donekonečna odkazovat na chyby druhého, i když jsou dosti nepatrné, nevyhnutelně poškodí úctu, v níž je tato druhá osoba chována. Člověk by měl být velmi opatrný v tom, aby hovořil o osobě, kterou opravdu nemá rád, protože je nanejvýš pravděpodobné, že člověk brzy sklouzne k tomu, že bude říkat věci škodící její pověsti.
Když se člověk ohlédne na svůj vlastní život, vybaví si věci, které se asi jevily docela hříšné, pro něž však existovala dobrá omluva. Podobně jsme my všichni udělali věci, které vypadaly ctnostnější, než byla skutečnost. Bůh to vše ví a patřičně nás odmění nebo potrestá. Byli bychom právem rozzlobení, kdyby někdo hovořil o našich zdánlivých chybách, jako by byly skutečné. Podobně bychom se měli rdít hanbou, když je chválena naše domnělá ctnost. Velmi často neznáme celý příběh, který je za jednáním druhého, a ukvapujeme se příliš rychle k nelichotivým závěrům.
Je-li to možné, měli bychom zabránit druhým, aby říkali nevlídné věci v naší přítomnosti. Není-li to možné a my přece slyšíme o někom něco špatného, měli bychom odmítat tomu věřit. Je-li důkaz nevyvratitelný, měli bychom hledat omluvu pro tento skutek. Jestliže se prostě nedá omluvit, pak bychom měli ukázat soucit s ubohým hříšníkem. Zvláště bychom měli být soucitní tam, kde jde o hřích, jehož pokušení jsme nikdy nebyli vystaveni. Většina z nás je pravděpodobně dosti vyhraněná ohledně hříchů, jichž jsme byli uchráněni. Potíže jako jsou alkoholismus a homosexualita postihují pouze menšinu lidí; většina, která má zároveň neochvějně obhajovat mravní zákon, má mít soucit jako Kristus (jenž je velice odlišný od tzv. soucitu moderního liberála) vůči těm, kteří jsou sužováni tak strašným postižením. Každý má své vlastní slabosti a je docela normální, že máme problém chápat slabosti jiné, než ty naše. Člověk s malým zájmem o peníze nebo úchylný sex nebo chorobné nutkání ke kontrole druhých, by měl přenechat Bohu soud nad těmi, kteří tento zájem mají. Bůh jistě ukáže větší milost těm, kteří učiní totéž.
Myslím, že sv. Terezie od Ježíška děkovala Bohu, že ji nevystavil některým pokušením, protože se bála, že by jim bývala podlehla, kdyby tak učinil. Byl to sv. Pius X. (nejsem si jistý), kdo řekl, že Církev musí být přísná, co se týká nauky, a milosrdná, co se týká její praxe? Nesmlouvavé lnutí k Božímu zákonu a láskyplný soucit s těmi, kteří jej porušují, jsou – myslím si – dvěma stranami téže katolické mince. Člověk si neumí představit sv. Terezii nebo sv. Pia X., jak drbou o druhých, i když sv. Pius X. vedl své velkolepé antimodernistické křížové tažení se železnou metlou.
Zdroj: Christus Rex, zpravodaj League of the Kingship of Christ, 2014
Překlad: D. Grof