pondělí 27. července 2015

František, marťani a Boží trpělivost (2015)

 
František, marťani a Boží trpělivost (2015)
Alexandre-Marie
 
Papež František přijímá usmívajícího se José Mujica – prezidenta Uruguaye: marxistu, ateistu, propagátora homosexuality a potratů. Poté František řekne tisku, že je potěšen, že si pohovořil s „moudrým mužem“
Zcela jasně se zdá, že František se chce stát nejinovativnějším a nejatypičtějším papežem v dějinách. A my musíme připustit, že doposud tohoto cíle dosahuje skvěle. Abychom se o tom přesvědčili, stačí se podívat na některá prohlášení, jež učinil ve svém krátkém pontifikátu a jež způsobila celosvětový zájem. Nevzrušeně prohlásil, že nevěří v katolického Boha, protože „neexistuje žádný katolický Bůh“; neváhal říct, že proselytismus je „dokonalá absurdita“; prohlásil, že Panna Maria stojící u paty kříže se cítila Bohem „oklamaná“ a bouřila se proti Němu; řekl, že římský pontifik nemá žádné právo soudit „gaye“; radil muslimům, aby hledali duchovní potravu v koránu, pevně formuloval, že „dialog“ je „jediným prostředkem“, jak dosáhnout světový mír, že laicizace státu je prospěšná pro zaručení „náboženské plurality“, že důležité při vzdělávání dětí není učit je náboženství, ale „nakrmit je“, že všichni lidé jsou Božími syny a jsou spaseni, „včetně ateistů“, že Petrův úřad je „zhoubné dílo“, že Stará smlouva „nebyla nikdy zrušena“ a že Židé „se nepotřebují obrátit“, že Víra a Jistota jsou neslučitelné a že prezident Uruguaye Jose Mujica, ateista, který podporuje homosexualitu a potraty, je „moudrý muž“. (1)
Toto je jen několik perel, vypuštěných Františkem při uplatňování jeho mediální pseudomagisteriální nauky sui generis, v níž jeho bezuzdnou a nadměrnou hovornost doprovází prostá demagogie.
 
Rabín Sergio Bergman tvrdí, že v kardinálu Bergogliovi nalezl svého „rabína“, protože vždy „naslouchal a radil ohledně povolání“ a během své služby v Argentině pomohl „nalézt židovské kořeny katolicismu“.
Vždy usiluje o to, zajít dál, a trumfnout sebe sama při svém hledání originálnosti. František -„můj rabín“, jak jej nazývá jeho přítel, argentinský rabín Sergio Bergman - vyjádřil ve svém kázání v Domě sv. Marty velmi novátorskou myšlenku, že by Církev neměla odmítnout křtít marťany (!), kdyby po tom toužili. Zjevně dá rozum, že Duch svatý ponouká Církev, aby se posouvala dál, „aby šla za svá omezení“ a že bychom neměli „klást překážky nebo zavírat dveře“ lidem, o nichž stále mylně smýšlíme jako o „nečistých“. Abych řekl pravdu, je nepravděpodobné, že František vážně přemýšlí o křtění mimozemšťanů, ačkoliv musím připustit, že u něj by mě už nic nepřekvapilo. Spíše je to vše o podávání Svatého přijímání rozvedeným a znovusezdaným a o udělování svátostí „gayům“, abych použil šokující Bergogliovu mluvu. V tomto kázání řekl, že „marťani“ ve skutečnosti reprezentují rozvedené a homosexuály, kteří usilují o křest od Církve, která je netolerantní a že jim svévolně uzavírá dveře, protože jsou „nečistí“, čímž zabraňuje „Duchu“, aby vál, kam chce. Není třeba říkat, že tento přehnaný výlev současného obyvatele Domu sv. Marty byl strategií zamýšlenou ke snížení citlivosti myšlení v rámci přípravy na mimořádnou synodu biskupů svolanou Františkem k tématu: „Pastorační výzvy pro rodiny v kontextu evangelizace“, jež se ve Vatikánu konala 5.-14. října 2014.
Před několika týdny se udál případ, kdy František telefonoval jedné argentinské ženě, která je vdaná v civilním svazku za rozvedeného muže. Napsala Františkovi, aby vyjádřila své nepochopení a odmítnutí svého farního kněze zpovídat ji a podat jí Svaté přijímání. Dle svědectví této cizoložnice – které bylo šířeno v médiích – ji papež zjevně řekl, že někteří kněží jsou „papežštější než papež“ a že, aby se vyřešil tento problém, vše, co musí učinit, je „jít ke zpovědi a ke Svatému přijímání v jiné farnosti“. Toto prohlášení Tiskový úřad Svatého stolce nikdy nerozporoval, a proto propůjčuje věrohodnost příběhu, jejž cizoložný pár šíří o „soukromém telefonátu“, který obdržel z Vatikánu.
Tento revoluční program, který s největší pravděpodobností povede k novým žádostem přijímání svátostí a rodinné pastorační péče, záludně ohlásil František ve své apoštolské exhortaci Evangelii Gaudium a byl promulgována vloni v listopadu. Toto řekl v odstavci č. 47 [český překlad Radiovaticana – pozn. překl]:
„Církev je povolána být vždycky otevřeným domem Otcovým. Jedno z konkrétních znamení této otevřenosti je mít dveře kostelů opravdu otevřené, aby se někdo, kdo chce následovat hnutí Ducha a přiblížit se Bohu, nesetkal s chladem zamčených dveří. Ale jsou další dveře, které také nemají být zavřeny. Všichni se mohou určitým způsobem účastnit církevního života, všichni mohou být součástí společenství, a ani dveře svátostí by neměly být zavírány z ledajakého důvodu. Platí to zejména, pokud jde o onu svátost, která je „branou“ - křest. Eucharistie, byť tvoří plnost svátostného života, není odměnou dokonalých, nýbrž velkorysým lékem a potravou slabých. Tato přesvědčení mají také pastorační důsledky, které jsme povoláni rozvážně a směle vzít v úvahu. Častokrát se chováme jako kontroloři milosti a nikoli jako její příznivci. Církev ale není celnice, je otcovským domem, kde je místo pro každého i s jeho úmorným životem.“
Není potřeba proroka, aby předpověděl, že kromě neregulérních manželských případů bude příští synoda s velkou pravděpodobností řešit otázku statutu těch, kteří žádají snětí zákazů vůči těm, jenž praktikují zvrácenosti proti přírodě.
 
Několik velice symbolických činů naznačuje, že to přichází. Pro začátek ono legendární: „Kdo jsem, abych soudil ´gaye´?“, vyslovené Františkem na závěr Světového dne mládeže v Riu de Janeiru na tiskové konferenci v letadle při své cestě zpět do Říma. Tato neuvěřitelná otázka pochází z úst člověka, který se právě po své volbě 13. března 2013 sám nazval biskupem Říma.
A neměli bychom zapomenout, že toto prohlášení přišlo jen několik týdnů po silně medializovaném pohřbu Dona Galla, neblaze proslulého komunistického kněze, který byl vášnivým propagátorem „práva“ na potrat a byl také nesporným přeborníkem, pokud jde o věc homosexuality. Jeho pohřeb byl slavnostně celebrován v Janově v květnu 2013 kardinálem Angelem Bagnascem, předsedou Italské biskupské konference.
 
Kardinál Bagnasco, předseda Italské biskupské konference, podává Svaté přijímání transsexuální LGBT aktivistce Vladimiře Luxurii na pohřbu kněze Dona Galla, který byl obhájcem homosexuality.
Je nutné objasnit, že při kázání kardinál pěl chvalozpěv na tohoto revolučního kněze a dovolil dvěma transsexuálům vznést přímluvu za LGBT (2) ideologii v době „univerzální modlitby“, kdy vášnivě děkovali tomuto odpadlému knězi za pomoc „transgenderovým [sic] stvořením, aby se cítila milovaná a Bohem chtěná“. Italský prelát jim pak osobně podával Svaté přijímání, čímž znesvětil Svátost oltářní. Jde o pohoršení největšího kalibru, které samo sebou prošlo bez jakékoliv nevole ze strany Vatikánu.
 
Ohyzdná podívaná na lesbickou dvojici znesvěcující katedrálu v Córdobě, s portrétem kmotry „jejich“ dítěte, argentinské prezidentky Cristiny Fernández de Kirchner, reprezentované uniformovaným pobočníkem. Fraška se konala se souhlasem místního biskupa Msgr. Carlose Naneze.
Mohli bychom docela dobře dodávat další podobné příklady jako jsou dvě argentinské lesbické „matky“, jejichž „dcera“ byla pokřtěna s velkou publicitou v katedrále v Córdobě vloni v dubnu s výslovným souhlasem místního ordináře Msgr. Carlose Naneze. Kmotrou nebyl nikdo jiný než prezidentka Argentiny Cristina Fernandez de Kirchner, zuřivá harpyje, která v roce 2010 stála za „zákony“ dovolujícími „homosexuální sňatky“ a „adopci ze strany homosexuálů“ v Argentině, čímž dala Argentině smutné privilegium toho, že se stala prvním latinskoamerickým národem, který zavedl LGBT agendu globalistů z OSN. Tato bezbožná žena, socialistka, feministka a idol „homosexuálů“ se tím, díky svatokrádeži dovolené biskupem z Córdoby, stala spoluzodpovědnou za křesťanské vzdělání ubohé dívenky žijící se svými dvěma lesbickými „matkami“.
 
Kardinál Schönborn, primas Rakouska, uvítal úspěch svého krajana, „drag queen“, Conchity Wurst, na písňovém festivalu Eurovize a prosí Boha, aby „požehnal jeho životu“, protože existuje „rozmanitost barev v jeho mnohobarevné zahradě“.
Další příklad: kardinál Dolan, arcibiskup New Yorku, který veřejně pochválil homosexuálního fotbalistu za to, že učinil svůj „coming out“ („Bravo! Jsem za něj šťastný; kéž mu Bůh žehná!“) nebo příklad kardinála Schönborna, vídeňského arcibiskupa, který vřele blahopřál svému krajanovi, vousaté „drag queen“ Conchitě Wurst, za jeho vítěznou píseň na festivalu Eurovize („Jsem potěšen, že uspěl! V Boží mnohobarevné zahradě existuje rozmanitost barev: Modlím se, aby byl jeho život požehnaný!“).
Nezapomeňme na výroky P. Leonarda Steinera, generálního sekretáře biskupské konference v Brazílii, nejvýznamnějšího katolického národa na světě s největším počtem věřících. P. Steiner řekl, že „je nutné hovořit o právech na civilní svazky osob stejného pohlaví, které se rozhodly žít spolu, a že by jim měla být poskytnuta právní ochrana.“ Své poznámky ospravedlňuje tak, že tvrdí, že „Církev není stejná v různých epochách“ a že Církev „hledá způsoby, jak odpovědět na potřeby dneška“. A co se dá říct o slovech Msgr. Galantina, jmenovaného vloni v březnu samotným Františkem za generálního sekretáře Italské biskupské konference? Msgr. Galantino v odpovědi novináři, který se jej zeptal, v co doufá od italské církve, řekl, že doufá „že bude schopná bez tabu hovořit o jakémkoliv tématu, jako například o ženatých kněžích, o podávání Svatého přijímání rozvedeným a homosexuálům“. Také rázně uvedl, že se neidentifikuje „s bezvýraznými tvářemi těch, kteří se modlí svůj růženec před potratovými klinikami.“
 
Papežská univerzita sv. Františka Xaverského v Bogotě v Kolumbii, založená a spravovaná jezuity, každoročně od roku 2001 organizuje za lhostejného přihlížení Vatikánu „akademický růžový cyklus“, který má propagovat LGBT ideologii.
Další příklad pro ilustraci katastrofální situace naší doby: papežská univerzita sv. Františka Xaverského v Bogotě v Kolumbii, založená a řízená jezuity, organizuje každoročně od roku 2001 „růžový akademický cyklus“, který otevřeně propaguje homosexuální životní styl. A jak bylo možné očekávat, nikdy nepřišla žádná ani ta nejmenší sankce vůči této „papežské“ univerzitě ani ze strany biskupské konference v Kolumbii, ani ze strany Vatikánu.
Tyto příklady by mohly pokračovat dál a dál, jak se případy odpadnutí od Víry a zrada morálky staly běžnými mezi duchovními ekumenické „církve Druhého vatikánského koncilu“, kde jde apostaze ruku v ruce se špatným vkusem a nejzákladnějším nedostatkem lidské slušnosti.
 
Otec Luigi Ciotti se svým učitelem a přítelem, anarchistickým knězem a obhájcem záležitostí sodomitů, zesnulým Donem Gallem.
 
František ruku v ruce s Luigim Ciottim – knězem, levicovým aktivistou a zarytým stoupencem homosexuální věci.
Když o tom skutečně přemýšlíme, co jiného můžeme očekávat od společenství [koncilní církve], jejíž hlava ze sebe dělá veřejnou podívanou, která se obklopuje zastánci sodomitské věci jako jsou italský kněz Luigi Ciotti (blízký přítel a spolubojovník pervertovaného Dona Galla v homosexuálních věcech), který byl italskou televizí nafilmován, jak se drží za ruce s papežem, a Michele de Paolis, jehož ruku políbil poté, co s ním koncelebroval v Domě sv. Marty pod dohledem novinářů, kteří byli dychtiví zachytit tuto chvíli pro historii?
 
Když František hovořil s novináři, hluboce se uklonil, aby zbožně políbil ruku Michela de Paolise, kněze a stoupence práv gayů poté, co s ním v Domě sv. Marty ve Vatikánu koncelebroval.
 
Papež František byl časopisem The Advocate, americkým kultovním časopisem propagujícím LGBT ideologii, jmenován „Osobností roku 2013“.
Co lze říct o – přinejmenším – neospravedlnitelném ocenění „Osobnost roku 2013“ propůjčeném Františkovi v prosinci americkým časopisem The Advocate, což je významná LGBT publikace v USA? Toto trapné a nevhodné Františkovo ocenění se nesetkalo ani s nejmenším vysvětlením ze strany Vatikánu. To vše přinejmenším uráží duše věřících.
Není třeba říkat, že by tento stručný seznam opakovaných pohoršení, vybraný, aby ilustroval obrovský koncilní debakl, mohl pokračovat do nekonečna. Naopak, co jistě nebude pokračovat do nekonečna, je Boží trpělivost. To můžeme říct beze stínu pochyb, protože Bůh nás miluje tak moc, že nás předem varoval ohledně výsledku této groteskní frašky. My, kteří jsme bezmocnými svědky této tragické hodiny, kdy se tajemství ničemnosti rozvíjí ve vší své domýšlivosti, my jsme svědky tohoto ohavného podvodu, jsme ohromeni bezprecedentním pozdravem, oním profánním a silně podvratným „buona sera“ vysloveným na verandě Svatopetrského náměstí 13. března 2013, který již tehdy byl symbolem předjímajícím nekonečné pohromy, jež se měly objevit během tohoto pontifikátu.
Nechceme předpovídat budoucnost – protože nikdo neví dne ani hodiny, kdy se Syn člověka vrátí na zem, aby soudil každého člověka podle jeho skutků – ale když jsme postaveni před tolik pohoršení, nemůžeme se nezeptat na tuto otázku: Žijeme v době vlády šelmy a falešného proroka, jak bylo ohlášeno v Apokalypse sv. Jana (Kniha Zjevení, kapitoly 13-19)? Co má ještě přijít před projevením se „jiného“, jak jej nazval Náš Pán (Jan 5:43), aby se objevil „člověk hříchu“, „syn záhuby“, „protivník“, jak jej nazval sv. Pavel (2 Thess. 2:3)?
„Řím ztratí Víru a stane se sídlem Antikrista,“ předpověděla Naše Paní v La Salette (1846). Když František páchá tato pohoršení, nedláždí neustále cestu pro příchod Antikrista?
Poznámky:
1)      Všechny tyto poznámky jsou převzaty z brožury publikované dominikány z Avrillé: L´étrange pontificat du pape Francois, Éditions du Sel, 2014).
2)      Tato zkratka znamená: Lesby, Gayové, Bisexuálové a Transsexuálové.
Překlad: D. Grof