úterý 17. listopadu 2015

Arcibiskup Lefebvre ke svému soudnímu případu (1990)



Arcibiskup Lefebvre ke svému soudnímu případu (1990)
Poznámka editora: Nedávno zde byl pod názvem Rasista nebo prorok?  publikován článek o arcibiskupu Lefebvrovi a jeho slovech o muslimech během tiskové konference 14. listopadu 1989, za něž byl souzen pro podezření z rasismu. Byl obviněn za výroky, že „nejlepší věcí pro muslimy by bylo odejít zpět domů“. A za to, že řekl, že muslimové ve Francii budou „pomaličku zavádět své zákony. Křesťanské zákony nemohou být v souladu s islámským právem... Muslimové nemohou být katolíky, nemohou být pravými Francouzi. Nesmíme jim dovolit se organizovat politicky nebo nábožensky. Budování mešit je katastrofa!“ A dále za výroky, jež byly uvedeny ve zmíněném článku včetně dokumentárního videa.
Zde přinášíme prohlášení, které arcibiskup Lefebvre publikoval ještě před vynesením rozsudku.
Předběžné prohlášení k soudnímu případu z 21. června 1990
Pánové,
s odvoláním na zákony z 29. července 1981 a 1. července 1977 jsem obviněn za prvé ze zločinu podněcování k diskriminaci, k nenávisti nebo k rasovému násilí vůči skupině osob vzhledem k jejich původu nebo příslušnosti ke konkrétní etnické skupině, národu, rase nebo náboženství.
Za druhé, ze zločinu veřejného hanobení s ohledem na tuto skupinu... Má se za to, že jsem pronesl tato slova podněcování a hanobení, když jsem měl tiskovou konferenci v hotelu Crillon 14. listopadu 1989. Za prvé prohlašuji, že jsem neměl tiskovou konferenci. Neměl jsem nic psaného a neučinil jsem žádné prohlášení. Chtěl jsem jen odpovědět na otázky novinářů u příležitosti 60. výročí svého kněžského svěcení v Bourget.
Musíte uznat, že neexistuje žádný zvláštní důvod vyjadřovat se o muslimské imigraci při této příležitosti. Přinejmenším lze říci, že má odpověď nebyla připravená. Proto jsem odpověděl velmi svobodně a předložil jsem svůj názor ohledně nebezpečí islámského pronikání do země, jejíž katolické náboženství je islámem násilně odmítáno a opovrhováno. Korán, který je zákonem islámu, podněcuje k diskriminaci, k nenávisti a k násilí. Nepřisuzujte mi to, co odsuzuji.
Důkazů o této nenávisti a o tomto násilí v minulosti i v současnosti je spousta.
Protože dokud jsou muslimové bezvýznamnou menšinou v křesťanské zemi, mohou žít přátelsky, protože respektují zákony a obyčeje země, která je přijímá. Ale jakmile jsou početní a organizovaní, stávají se agresivními a usilují o to, aby zavedli své zákony, které jsou k evropské civilizaci nepřátelské. Příkladů je mnoho. Brzy převezmou vedení našich městských rad a přemění naše kostely na mešity. My se buď budeme muset stát muslimy, opustit zemi nebo se stát jejich zajatci. To je hluboko v podstatě islámu. Nejsem to já, kdo je rasista, když odsuzuji tento vyložený rasismus.
Údajné hanobení je jen konstatováním zjevných fakt. Únosy bílých dívek jsou policii velmi dobře známé a existují ještě dnes. Není hanobením odsuzovat únosce našich krajanů. Je to výzva ke spravedlnosti a žádost o ochranu našich spoluobčanů. Jestliže nám zabráníte ozývat se proti hanebným následkům pronikání islámu do Francie a Evropy, stáváte se spolupachateli násilí páchaného ve jménu Koránu islámem v našich křesťanských zemích. Jsou to oni, kdo proti nám vedou tento soudní proces, proces, který skutečně ukazuje fundamentální rasismus islámu proti Francouzům, proti Židům a proti každému náboženství, které není muslimské.
Nejsem to já, kdo je rasistou, protože já odsuzuji rasismus. Žil jsem celý svůj život uprostřed jiných ras – třicet let v Africe, mezi animisty a muslimy. Zde jsem se snažil přinést jim duchovní i materiální dobra – školy, nemocnice atd. Svůj vděk mi ukázali, když mě dekorovali za důstojníka Rovníkové hvězdy Gabunu a velkodůstojníka Národního řádu Senegalu a francouzská vláda uznala mé zámořské služby, když mě učinila důstojníkem Řádu čestné legie. [Jedná se o státní vyznamenání a oficiální tituly daných zemí. – pozn. překl]
Odsoudit mě jako rasistu, protože se snažím chránit svou zemi, která je ohrožena v samotné své existenci, a křesťanské tradice... to by znamenalo použít spravedlnost pro nespravedlnost. To by byla spravedlnost ve službě popravčích, jejichž oběti mají nanejvýš právo mlčet a zemřít. To by byl vrchol nespravedlnosti.
+ Marcel Lefebvre
Écône
12. května 1990
Zdroj: SSPX Asia
Překlad: D. Grof