neděle 13. prosince 2015

Svíce života (2015)



Svíce života (2015)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze 13. prosince 2015
***
Lidé Starého zákona museli po spáchání prvního hříchu v ráji čekat čtyři tisíce let na příchod našeho Spasitele slíbeného Hospodinem.
Svět byl tehdy jako adventní věnec, na němž bylo uhašeno každé světlo. Hospodin znovu zapálil svíci, když předpověděl Jeho příchod pro vykoupení lidstva.
Bezprostředně po pádu Adama a Evy řekl Satanovi:
„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu patu.“ (Genesis 3:15)
1900 let před narozením Krista vidíme hořet další svíci, když patriarcha Jákob žehná svým synům slovy: „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení.“ (Genesis 49:10)
Třetí adventní svíce je zapálena prorokem Danielem v roce 600 před Kristem. Daniel prorokoval, že od znovuvybudování Jeruzaléma po vyhnanství do smrti Mesiáše to zabere 69 a půl týdnů let.
69,5 x 7 = 486 let. Mesiáš měl být zabit Svým vlastním národem.
Město bylo znovuvybudováno v roce 453 před Kristem za perského krále Artaxerxese. (Daniel 9:24)
Jestliže od roku 453 před Kristem přidáte dalších 486 let, dojdete k roku 33 po Kristu.
A s příchodem a zvěstováním posledního proroka Starého zákona, sv. Jana Křtitele, se symbolický adventní věnec na zemi jasně rozsvítil. Zvěstoval: „Ejhle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ (Jan 1:29)
Byla to doba tvrdého pokání pro vyvolený lid, na nějž svatý Jan odkazuje slovem a faktem: „Připravte cestu Páně, urovnejte mu stezky!“ (Marek 1:3)
Pro každou ze čtyř adventních nedělí zapalujeme náležitou svíci na adventním věnci, dokud nakonec neslavíme svátek příchodu našeho Spasitele.
Také se chystáme půstem a dobrou svatou zpovědí, abychom přijali Spasitele s čistým srdcem.
Malé děti, které ještě nemohou jít ke svaté zpovědi, zpytují své svědomí spolu se svatým Mikulášem. To je nádherný a důležitý křesťanský zvyk!
Proto jsou na adventním věnci čtyři svíce (symbolizující čtyři týdny) a fialová stuha (fialová, barva pokání).
Také v průběhu svého života zapalujeme čtyři svíce, dokud nás Spasitel nepovolá ke svému osobnímu soudu:
Křestní svíci, svíci u prvního Svatého přijímání, svatební svíci nebo svíci při kněžském svěcení a svíci při posledním pomazání. A i věnec našeho života je ovinut fialovou stuhou, stuhou pokání.
Zamysleme se krátce nad těmito čtyřmi svícemi pro různá místa na našem věnci života:
  1. Křestní svíce
Když nás naši rodiče vzali ke svatému křtu, byla zapálena naše první svíce:
Přijmi hořící svíci a bez úhony opatruj křest svůj. Zachovávej Boží přikázání, abys, až Pán přijde ke svatbě, mohl jemu vstříc jíti, spolu se všemi svatými ve dvoru nebeském, a měl život věčný, a živ byl na věky věkův,“ řekl kněz, když nám dal křestní svíci.
Křestní svíci zažehl o velikonoční svíci, která je symbolem Krista vzkříšeného. Ve chvíli našeho křtu jsme duchovně vzkříšeni s Ježíšem Kristem. Dědičný hřích – a jsou-li křtěni dospělí, tak i jejich osobní hříchy – jsou odpuštěny, takže máme opravdu čisté srdce.
Toto přijaté světlo milosti máme zachovávat a nést do temnoty světa, To je náš úkol v životě.
„Vy jste světlo světa. Tak sviť světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce, jenž je v nebesích,“ řekl náš Spasitel (Matouš 5:14+16)
Ale kolik lidí již nezapálí tuto svíci, protože nejsou přivedeni ke křtitelnici? Kolik křestních svící zhaslo, bylo uhašeno?
Jak mnoho lidí opět ztratilo milost křtu skrze smrtelný hřích?
Pokud jsme tak učinili, měli bychom opět zažehnout křestní svíci. Měli bychom obnovit své křestní sliby.
Náš Pán nám ukázal, jak můžeme opět zažehnout křestní svíci.
Večer po Svém Vzkříšení se zjevil apoštolům a ustanovil svátost svaté zpovědi.
Můžeme opět zažehnout křestní svíci upřímnou svatou zpovědí.
  1. Svíce prvního Svatého přijímání
Mnozí z nás již zažehli druhou svíci na adventním věnci života – v den svého prvního Svatého přijímání. Ježíš Kristus přišel blíž k nám skrze Svátost oltářní. Jak jsme se chystali na tento velký den, viďte! S mnoha oběťmi a modlitbami jsme připravovali své srdce, abychom přijali Svaté přijímání. Ale později, mezitím, se přijímání Svatého přijímání často stalo zvykem. Postrádáme touhu! Postrádáme lásku a radost oběti! Někdy se dokonce zdá, že Náš Pán má v našem denním rozvrhu jen malé místo. Ano, čtvrt hodiny, ale ne víc. Jak často s Ním nakládáme jako s nevítaným hostem. Jako s člověkem, který je dodatečnou zátěží. Za těchto okolností jistě nemůžeme mluvit o radosti!
Asi bychom měli učinit pevné předsevzetí, že budeme během adventu pozorněji pečovat o tuto svíci.
Připravme se lépe na přijímání Svatého přijímání. Nezapomeňme na díkůvzdání. Jsou to nejcennější chvíle v našem každodenním životě. Jestliže nemáme čas, abychom činili díkůvzdání bezprostředně po Svatém přijímání, měli bychom jej učinit později doma.
  1. Svatební svíce nebo svíce při kněžském svěcení
V průběhu našeho života se věnec stává čím dál jasnějším.
Na našem věnci života je zažehnuta třetí svíce skrze naší svatbu nebo naše kněžské svěcení.
Možná jste již viděli tuto svíci, která se drží vedle nevěsty a ženicha na jejich svatbě nebo při svěceních, když mají být jáhni svěceni na kněze, a každý drží svíci.
Opět si musíme uvědomit, že tyto svíce často již nejsou rozžehnuty. Nyní páry dávají přednost životu v konkubinátu. Oni žijí jako by byli sezdaní, ale bez milostí manželského stavu.
Mnozí lidé, kteří mají být formováni na kněze, nemají nutné povolání, jež kněžství vyžaduje. A proto nemáme dostatek svěcení.
A i v těch případech, kdy tyto svíce ještě hoří, jsou příliš často sprovozeny ze světa po přijetí svátosti. Sezdaní lidé se rozvodem nebo bez něj oddělí.
Kněží se vzdávají svého úřadu. Nemodlí se breviář. Možná žijí se ženou.
Samozřejmě jsou vyžadovány velké oběti v obou životních stavech. Čím se však lidé více obětují, tím jasněji svítí jejich světlo na adventním věnci života. Čím více je svíce spotřebována, tím jasnější je její světlo.
Období adventu, velká doba milosti, nám pomáhá zažehnout nebo znovu zažehnout třetí svíci. Chceme nebo potřebujeme obnovit své křestní sliby.
  1. Svíce při posledním pomazání, když jsme povoláni z tohoto světa
Jsme osamělí, když zapalujeme tuto čtvrtou svíci.
Tato svíce však bude na věnci velmi jasná, až Pán přijde, aby nás povolal. Tato čtvrtá svíce také vyžaduje oběti, velké oběti! Ano – musíme mít velkou touhu zažehnout také tuto svíci.
Naše smrt bude naší poslední obětí. Je to oběť, které nemůžeme utéct. Během svého života můžeme uniknout takřka každé oběti, ale nikoliv této. My všichni se musíme podrobit Bohu a to Adam a Eva nechtěli učinit. Proto přišla na svět smrt. Náš Hospodin jim nařídil: „Z každého stromu v ráji můžete jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Genesis 2:17)
Jestliže přijmeme ten druh smrti, který je v souladu s vůli Našeho Pána, učiníme velké pokání za všechny naše hříchy.
Z tohoto důvodu bychom měli říkat následující modlitbu svatého Pia X. skrze níž můžeme získat plnomocné odpustky:
„I nyní ochotně přijímám smrt v souladu s vůlí Našeho Pána se všemi jejími úzkostmi a utrpeními.“
Skrze poslední pomazání nám Náš Pán pomůže a posilní nás obětovat vše a umřít svatou a křesťanskou smrtí. My chceme a potřebujeme zažehnout tuto svíci.
Bohužel však tato svíce dnes chybí. Lidé nechtějí zapalovat tuto svíci, nechtějí činit tuto oběť. Lidé chtějí umřít s tím, co považují za „důstojnost“. Hovoří o „lidské důstojnosti“. A aby dosáhli této smrti s „důstojností“, požadují smrtící injekci nebo smrtící nápoj.
Ale jen když se podíváme na Kříž našeho Spasitele, uvidíme, že nechce, abychom umřeli s touto prázdnou „lidskou důstojností“. Chce, abychom umřeli křesťanskou smrtí.
Nebudete tomu věřit, ale to, co vám řeknu, je pravda: Ve Švýcarsku existují dvě společnosti, jedná s názvem Dignitas a druhá s názvem Exit. Když požádáte o jejich služby, dají vám jemný nápoj, aby vám pomohl umřít příjemnou smrtí. Mimochodem, společnost s názvem Exit byla založena bývalým katolickým knězem.
Drazí věřící!
Advent by měl být časem přípravy na příchod našeho Spasitele o Vánocích, ale také by měl být přípravou na příchod našeho Spasitele v den našeho osobního soudu.
My chceme a potřebujeme vykonat nutné oběti. My chceme zažehnout svíce na adventním věnci svého života:
Křestní svíci, svíci při prvním Svatém přijímání, svatební svíci či svíci při kněžském svěcení a i svíci při posledním pomazání. Amen.
Překlad: D. Grof