Komentář Eleison CDL – Platní biskupové? – II (2016)

Komentář Eleison CDL – Platní biskupové? – II (2016)

(450)

27. února 2016

PLATNÍ BISKUPOVÉ? II

Nedávná studie kompetentního teologa Bratrstva sv. Pia X. týkající se platnosti nového ritu svěcení nových biskupů zavedeného v roce 1969 poskytuje pozoruhodné potvrzení druhého bodu tříbodového zednářského plánu na zničení katolické Církve, který na své smrtelné posteli údajně odhalil umírající kardinál Liénart (1884-1973). Kardinál byl vůdčím neomodernistou na Druhém vatikánském koncilu a sám byl nepochybně zednářem. Než ocitujeme ze souhrnu kardinálova svědectví, který se objevil v těchto „Komentářích“ (č. 121 z 31. října 2009), připomeňme čtenářům, že platnost katolické svátosti vyžaduje, kromě platného duchovního, i platnou formu a materii (slova a akty v jádru obřadu) a svátostnou intenci činit, co Církev činí. Všechna ostatní slova, která se mají vyřknout při obřadu, vytvářejí ritus obklopující a rámující formu. Nyní z KE č. 121:

Podle kardinála bylo prvním cílem zednářů na koncilu poškodit mši tím, že se natolik upraví tento katolický ritus, že to v dlouhodobém výhledu podvrátí celebrantovu katolickou intenci „činit, co Církev činí“. Nový ritus měl postupně způsobit, že kněží a podobně i laici budou mši brát spíše jako „připomínku“ nebo „posvátnou hostinu“ než jako smírnou oběť. Druhým cílem zednářů bylo přerušit apoštolskou posloupnost novým ritem svěcení, který by nakonec podvrátil biskupskou světící moc novou formou, nikoliv automaticky zneplatňující, ale dostatečně dvojznačnou, aby zasela pochyby, a především novým ritem, který by jako celek nakonec rozrušil biskupovu svátostnou intenci. To by mělo tu výhodu, že by došlo k přerušení apoštolské posloupnosti tak jemně, že by si toho nikdo ani nevšimnul (...)

Neodpovídá dnešní nový mešní ritus a ritus biskupského svěcení přesně tomuto zednářskému plánu, jak jej odkryl kardinál? Od té doby, co byly tyto nové rity na konci 60. a počátkem 70. let 20. století zavedeny, mnozí seriózní katolíci odmítli věřit, že by mohly být užívány platně. Bohužel však nejsou automaticky neplatné. O co snazší by to bylo, kdyby byly. Jsou horší. Jejich svátostná nová forma je dostatečně katolická, aby mnohé celebranty přesvědčila, že mohou být užívány platně, ale nový ritus a nová forma jsou jako celek vyprojektovány, aby byly tak dvojznačné a tak připomínající nekatolickou interpretaci, aby po čase zneplatnily tuto svátost tím, že zničí katolickou intenci jakéhokoliv celebranta, který je buď příliš „poslušný“, nebo není dost bdělý a nemodlí se. Nové obřady, které tak jsou dostatečně platné, aby byly přijímány takřka všemi katolíky v krátkodobém horizontu, ale dostatečně dvojznačné, aby zneplatnily svátosti v dlouhodobém horizontu, vytvářejí satansky rafinovanou past.

V „Komentáři“ z tohoto týdne nezbývá prostor, aby se dobře podal poslední článek P. Alvara Calderóna, ale představme jeho hlavní linie (jejichž odůvodnění bude muset počkat na další vydání těchto „Komentářů“): nový ritus biskupského svěcení je zcela novým ritem. Je jako takový platný? Je zajisté nelegitimní, protože žádný papež nemá právo provést takový rozkol s katolickou Tradicí. Na druhou stranu v kontextu tohoto nového ritu a jeho zavedení jsou nová materie, nová forma a nová intence velmi pravděpodobně platné, protože projevují to, co musí být projeveno, a většina jejich prvků pochází z ritů Církví přijatých. Platnost však není jistá, protože rozkol s Tradicí není legitimní a proto, že nový ritus je jen podobný ritům schváleným Církví a všechny změny jdou modernistickým směrem. Proto absolutní potřeba pro jistotu platnosti ve svátostných ritech vyžaduje: dokud obnovené Magisterium Církve neprohlásí, že nový ritus svěcení je platný, pak by, abychom byli ubezpečeni, měli být noví biskupové podmínečně přesvěceni a noví kněží vysvěcení pouze novými biskupy by měli být podmínečně přesvěceni.

Neomodernismus je „jedinečně kluzký“. Byl tak vyprojektován.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof