(483)
15. října
2016
STRÁDÁNÍ KATOLÍKŮ
Svět, který
chce Boha stále méně, neustále udolává katolíky. Zde je nářek dalšího čtenáře:
Ptám se sám sebe, jak je možné udržet si Víru ve
všeobecné situaci dnešní Církve s jejím naprostým nedostatkem pastýřů.
Několik měsíců jsme byli s Bratrstvem sv. Pia X., měsíců, které nás
naučily hodnotu Tradice. Zkoumali jsme příběh boje arcibiskupa Lefebvra a
viděli jsme, jak je zrazován. Následovali jsme „Odpor“ skrze webové stránky Non
Possumus. Po několik měsíců jsme byli klamáni paterem C., který jej nazývá
„Neodpor“. [V originále jde o slovní hříčku „Resistance“ vs. „Desistence“ –
pozn. překl.] Byli jsme vyvedeni z omylu a jeho skupinu jsme opustili.
Nyní již nemůžeme jít k Bratrstvu, protože oni trvají na tom, abychom se
přidali k jistým aktivitám, setkáním ministrantů atd. Vyžadují informace o
nás, a aby je získali, poslali nám do cesty manželské páry, které pevně stojí
za Bratrstvem. Mnoho času jsme strávili snahou neříct věci, které by nám
zabránily přijímat Svaté přijímání, jak se to děje některým lidem, protože jsou
proti papeži Františkovi nebo jsou pro „Odpor“. Právě teď chodíme do
katolického maronitského kostela, kde je alespoň proměňování platné. Jsme však
zklamaní, když pozorujeme, že všeobecně přijímají Druhý vatikánský koncil, a
požádali mě, abych dovolil svým dcerám, aby ministrovaly. Když jsem odmítnul, řekli: „Všichni jsme děti
Boží“, a tak dále, aby zabránili diskriminaci vůči ministrujícím ženám.
Nemám ke komu jít ke zpovědi. Svádím neustálý boj
v práci, kde nikdy nepřestávám hovořit o Bohu a současných událostech
navzdory tomu, že je škola sekulární a sekularistická, takže všechen personál
je zaměstnancem státu. Když následuji vaši radu stáhnout se do stínu, abychom
se připravili na sestup do katakomb, jsem ostražitý ohledně společenských
kontaktů, je však obtížné bojovat sám. Jsme teď v kontaktu s lidmi
z T.F.P. (Tradition, Family, Property). Nejsem si jistý, jaká je jejich
nauka. Co však můžeme dělat? Boj na mě těžce doléhá. V jedné škole, kde
pracuji, je dle mého vědomí jeden profesor svobodný zednář. Navzdory tomu, že
je to státní škola, celá její orientace je náboženská, ale deistickým způsobem,
tj. bez Krista. Co mohu dělat? V Argentině nic nezbylo a my jsme na
pokraji duševních sil.
Mezi jinými
věcmi jsem mu odepsal, že když je Církev vzata na křížovou cestu, aby byla
ukřižována, jak se to dnes děje, pak jediný způsob, jak nemuset nést ani třísku
z tohoto kříže, je nebýt katolíkem. Tento čtenář zjevně chce zůstat katolíkem,
aby dostal sebe a svou rodinu do nebe. Neměl by tedy být překvapen, když
zjistí, že trpí kvůli třískám z Kříže Našeho Pána. Opravdu obávat by se
měl, kdyby zjistil, že je ve shodě se světem kolem sebe.
Pokud jde o
jeho pracoviště, s tím nemůže mnoho udělat. Společenské kontakty by se
měly udržovat s modlitbou, křesťanskou láskou a příkladem, protože my lidé
jsme společenští tvorové, ale nenechat omezenou energii a zdroje vyčerpat na
házení perel sviním. Náš Pán nám říká, abychom nesoudili, nechceme-li
být souzeni, také nám však říká, abychom rozlišovali mezi vlky a pravými
pastýři (Mt. VII, 15). Katolík je tedy povinen uplatňovat svůj nejlepší úsudek
ohledně celé řady kněží a laiků, se kterými se setkává v chaosu dnešní
Církve. A v každém případě dnes musí otec rodiny vést svou vlastní rodinu
při pěti tajemstvích rodinného růžence každý večer (nebo lépe ráno). To
zajistí, že bude Naše Paní ochraňovat jeho rodinu v jakýchkoliv závažných
událostech, které leží před námi, což může jen ona.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
