pondělí 22. ledna 2018

Komentář Eleison DXLIX – Přežití ve vězení (2018)

 
Komentář Eleison DXLIX – Přežití ve vězení (2018)
(549)
20. ledna 2018
PŘEŽITÍ VE VĚZENÍ
Alexandr Solženicyn (1918-2008) je jedním z nemnoha skutečně vynikajících spisovatelů 20. století, protože není bezbožný, ale vrátil se k Bohu díky svému utrpení v totalitní tyranii komunistického Ruska, která trvala od roku 1917 do roku 1989. Jeho hlavním dílem je Souostroví Gulag ve třech svazcích, pro nějž ve velké míře čerpal ze své vlastní zkušenosti, kdy od roku 1945 do roku 1953 žil uvnitř komunistického souostroví vězeňských táborů rozprostřených po celém Rusku. Tuto zkušenost přežil a jeho díla zahrnují tipy či seriózní rady, jak přežít v takových totalitních vězeních moderní doby. Člověk slýchá, že globalisté již vybudovali vězení po celých Spojených státech, v nichž zavřou nepřátele globalistického státu, kteří jistě budou zahrnovat i zapřisáhlé křesťany. Následující sedmibodový návod na přežití byl odvozen od Souostroví Gulag a nedávno představen ve Francii:
  • Při předběžném výslechu se nesnažte oklamat nebo přelstít vyšetřovatele, když vám týden poskytovali pouhé minimum jídla a spánku pro přežití. Raději hrajte idiota od začátku do konce, např. „Nevím“, „Nevzpomínám si“. V každém případě neklamte sami sebe; jsou to vyšetřovatelé, kdo sepisuje výslech – Strana je jejich svědomím a oni nechtějí ztratit svou práci.
  • Když už jste ve vězení, veďte jakýkoliv druh myšlenkového života, který bude dostatečně intenzivní, aby žádný druh utrpení nebyl schopen vyvést vaši mysl z rovnováhy.
  • Vtlučte si co nejrychleji do hlavy, že váš minulý život skončil, dokonce i že váš život skončil. Jakmile už nemáte co ztratit a jste o tom přesvědčeni, a připravili jste svou mysl na to, že ať to stojí cokoliv, budete se držet linie, pro níž jste se rozhodli, pak se již nebojíte, automaticky nacházíte správné odpovědi i to, jak odpovídat; a již vám nemohou nic vnutit, a musíte-li umřít, učiníte to s důstojností a čistým svědomím. Zde je ta morální síla, jíž se oni bojí, a u níž dělají, co mohou, aby ji zlomili, například tím, že vyvolávají falešné naděje, že získáte milost.
  • Nic nevlastněte, buďte od všeho odpoutaní, a budete mít pokoj a svobodu myšlení posuzovat nevzrušeně lidi a okolnosti. Spoléhejte se jen na svou paměť, abyste si vybavili vše, co víte o člověku a o lidské povaze.
  • Vzdejte se veškeré touhy organizovat si svůj vlastní život, abyste si zachovali svůj klid mysli.
  • Nikomu nevěřte, všem nedůvěřujte: uvnitř gulagu nikdo nic nedělá pro nic.
  • A nakonec, držte se pevně slušných spoluvězňů proti podrazákům a donašečům a vezměte spravedlnost do svých vlastních rukou, bude-li to nutné. Protože skutečně jedním z nejpozoruhodnějších objevů na vaší cestě skrze tento pekelný výjev je, že vašimi nejhoršími nepřáteli nejsou vězeňské stráže, ale... vaši spoluvězni. Zákonem této džungle je: dnes jsi to ty, kdo natáhne bačkory, zítra je řada na mě. Vše, co můžete udělat, je udeřit první, i když vás na oplátku pobodají... stručně řečeno, zjednejte si respekt, pokud nechcete být vykořisťovaní.
Pokud jde o použití fyzické síly v sebeobraně, Církev učí, že musí být úměrná útoku, který hrozí. Ale Solženicynovým hlavním tématem je vzdání se vší pozemské naděje, odpoutání se od všeho majetku, klid mysli, svědomí v míru, stručně, ona vnitřní mravní síla, která přesouvá vlastní strach na nepřátele. Zde se univerzálně uznávají za vítěze katolíci, kteří mají život modlitby, skrze nějž žijí blízko Bohu. „A to je vítězství, které přemáhá svět: naše víra.“ (I Jan V, 4).
Překlad: D. Grof